Adélka - in memoriam

18. února 2018 v 13:34 | Lenka |  Kočky

Já vím, že můj blog je primárně o panenkách, ale ráda bych vám ukázala i něco jiného z mého života. Občas se na mých fotkách vyskytují různé kočky, tak jsem se rozhodla udělat jim rubriku a občas dát i nějakou fotku. Pro začátek by možná bylo dobré, kdybych vysvětlila, jak to s kočičkama vlastně máme. V současné době u nás bydlí tři, ale tento článek bude o té úplně první, která už bohužel umřela. Jmenovala se Adélka a přišli jsme k ní jak slepý k houslím.

Jednou jsme přijeli domů z dovolené a bylo u nás kotě. Ptali jsme se kde koho a zjistili jsme, že je od vzdálenějších sousedů, kteří už ji nějaký čas postrádají, ale bylo nám řečeno, že má identickou sestřičku a jestli chceme, můžeme ji mít. Nikdy dřív mě něnapadlo, že bysme měli kočku. Už jako holka jsem měla psa a v té době jsme s manželem měli naši černou labradorku Bennie. Ale slovo dalo slovo a jeli jsme si pro koťátko. Majitelka ji pojmenovala Adéla, protože se jí doma smáli, že všechny kočky se jmenujou Micky.

Když jsme si Adélku přivezli, byla to děsně spokojená kočička a zvědavě si prohlížela nový domov. Ovšem jen do chvíle, než jsme vzali na noc domů psa. Tehdy se z hrdla toho malého tříměsíčníh koťátka ozval neuvěřitelný zvuk a já poprvé slyšela kočku vrčet. Do té doby jsem netušila, že to vůbec umí. Nicméně holky se brzy sžily, byly to opravdu kámošky. Sice ji Bennie občas prohnala po zahradě, ale pak spokojeně spaly spolu. U žádného dalšího psa a kočky se nic podobného už neopakovalo.

A když byla Bennie venku, nebylo lepší místo k odpočinku, než psí pelíšek.

A venku se dobře spalo na kočárku.

Když ji Bennie prohnala a Adu si nebyla jistá, jestli se chce vrátit na zahradu, hlídkovala na poštovní schránce zavěšené na brance.

Občas mi Adélka asistovala i při focení, ale vyfotila jsem ji jen zřídka.


Adélka byla samozřejmě hravá kočička, ale hlavně výborná lovkyně. Dokázala ulovit všechno, akorát ještěrky a krtky nežrala. Jednou jsem vylezla před barák a z keře trčela změť hnědých a moratých nohou, tak na to nechápavě koukám a sousedi mi vysvětlili, že Adéla ulovila zajíce. Byl oproti ní dvoutřetinový, žádný mladý zajíček. Ale stejně neunikl. Radost jsem z toho sice neměla, ale zkuste zakázat kočce lovit.

I když byla kastrovaná a relativně mazlivá, někdy jsme ji třeba týden neviděli. V zimě bývala doma, ale jak se udělalo teplo, hurá na rajz. Pak se přišla ukázat, nabaštit a hurá zase pryč. Takže přes léto jsme bývali často v nejistotě, jestli ještě nějakou kočku máme.




Tuhle a tu uvodní fotku jsem fotila pár dní před tím, než onemocněla. Měla snad nějaký nádor v mozku, i když původní diagnóza byla zelený zákal. Měla trvale rozšířené zornice, vůbec se jí nestahovaly, oči furt jak talíře. Prý ji ta hlava musela neskonale bolet a navíc evidentně neviděla. I přesto byla zlatá, nevrčela, nesekala, byla trpělivá, když jsem jí kapala oči.

Než Bennie umřela, pořídili jsme Adélce kamaráda Maxíka. Ale o tom zase příště, neb Maxíka máme dodnes...
 


Komentáře

1 Zmrzlinka | E-mail | Web | 18. února 2018 v 13:38 | Reagovat

Je moc pěkná :-)

2 Eva | 18. února 2018 v 16:43 | Reagovat

Krásné povídání a nádherné fotky. Je to úžasné, jak spokojeně vedle sebe leží s Bennie, se mi moc líbí.
Hezky vybarvená a milá kočička, která se vždy ráda vrátila domů z toulek. I kočky dokáží být věrné, když doma vycítí pravou lásku. Pěkná vzpomínka.

3 Babakat | 18. února 2018 v 18:33 | Reagovat

Tak tohle je moc hezký článek! Byla to krásná kočička. :-)

4 babivera | Web | 19. února 2018 v 9:03 | Reagovat

Krásný článek, moc hezké fotky, miluju kočky.

5 Kateřina | E-mail | Web | 19. února 2018 v 10:49 | Reagovat

Adélka vás určitě z nebe hlídá :-) ležící vedle Benny ;-) Ráda si přečtu i o dalších pózujících členech při focení panenek - mám to doma podobně, tak se těším na další.

6 Nenca | 19. února 2018 v 17:02 | Reagovat

U vás mala určite krásny život. Strata zvieratka je smutná, oni sa ani posťažovať nevedia.

7 Šárka | 19. února 2018 v 20:28 | Reagovat

Oh! Až mi slza ukápla! Lení, to je tak krásně napsané!Adélka byla překrásná kočička. ♥ A všechny ty fotky! ♥♥ Chudinka malá, ta musela nakonec pěkně zkoušet a přesto byla zlatá. ♥ Děkuji ti velice moc za tento nádherný a zároveň dojemný článek. ♥♥ Měj se moc hezky.

8 La Micha | E-mail | Web | 20. února 2018 v 11:07 | Reagovat

Já miluji kočky,takže ráda tyto články uvidím :-) .Adélky je mi líto,ale už jí je dobře a netrápí se.Pěkná byla.

9 eaven | 20. února 2018 v 17:17 | Reagovat

moc krásné povídání, chvílemi i smutné, ale to už je tak, bohužel naši mazlíčci s námi nemohou být věčně

10 nauriel | E-mail | 20. února 2018 v 18:37 | Reagovat

[1]: Díky, byla krásná :-)

[2]: Děkuji. Jj, holky spolu vycházely skvěle, dost spávaly spolu, pokud nebyla Adu zrovna na rajzu ;-) A domů se taky vracela a když už byla doma, byla zlatíčko :-)

[3]: Děkujeme, jsem ráda, že se článek líbil, i když je tentokrát o něčem jiném :-)

[4]: Děkuji. Já vlasntě teď už taky. Ale dokud jsme neměli Adélu, nikdy bych nepomyslela, že si je tak oblíbím ;-)

11 nauriel | E-mail | 20. února 2018 v 18:40 | Reagovat

[5]: Jj, a honí se tam holky spolu jak draci :-D Co se týče koček, máme ještě tři, tak nějaké články ještě budou ;-)

[6]: To doufám ;-) Je fakt, že když je něco bolí, postěžovat si neumí a člověk na to někdy přijde až pozdě. Ale to se holt nedá nic dělat :-?

[7]: Děkuji, jsem ráda, že se Ti článek líbil, když jsem ti ho v podstatě slíbila ;-)

12 nauriel | E-mail | 20. února 2018 v 18:43 | Reagovat

[8]: Díky za Adu. Taky máte doma nějakého chlupaťoučkého miláčka?

[9]: Ono to bylo smutné, protože jí bylo teprve šest let, mohla tu být i déle :-? Ale myslím, že i tak si to tu s náma užila a my s ní :-)

13 Nikky | E-mail | Web | 26. února 2018 v 14:01 | Reagovat

Krásny príbeh :-) My máme momentálne u maminy dvoch kocúrov - nájduchov, ku ktorým sme tiež prišli ako slepý k husliam, ako píšeš :-) Na šťastie so psami vychádzajú, ale že by spolu spali, to teda nie :-)

14 nauriel | E-mail | 26. února 2018 v 18:08 | Reagovat

[13]: Oni ti nalezenci jsou zlatí, naši měli už čtyři, i když dva už nejsou. Myslím, že je super, že někdo nabídne kočičkám nový domov :-)
Naše kočky se psem už taky nespí. Spíš kočky si ustelou u Sofiny na palechu a ona je tam nechá, nedokáže je vyhodit, ale na zahradě je king (respektive queen) zase ona ;-)

15 Mary | E-mail | Web | 2. března 2018 v 23:56 | Reagovat

To vieš, že si s týmto článkom urobila radosť, ja sa vždy rada pozriem aj do iného sveta mimo bábik ako sú štvornohí miláčkovia alebo nezbedné a milé detičky. :-) Adélka bola prekrásna mačička, určite sa má dobre a ja verím, že raz sa tam hore stretneme aj s našimi chlpáčmi.
Som rada, že sa nájde ešte veľa ľudí, ktorí poskytnú domov plný lásky zvieratkám, ktoré hľadajú domov pre svoj šťastný život.

16 valentina-panenky | Web | 3. března 2018 v 16:47 | Reagovat

Krásné i když na konci smutné.

17 nauriel | E-mail | 9. března 2018 v 17:05 | Reagovat

[15]: Však není poslední z mojí kočičí série, ten přijdou na řadu ty živé čičinty, co nám denně dělají "radost" :-D Adu byla skvělá lovkyně a poměrně mazlivá kočka. Škoda, že doma moc nepobyla, holt touha za poznáním byla větší ;-)
Naši měli doma čtyři kočky a samé nalezence, kteří k nim tak nějak přišli omylem. Teď už mají jen dvě...

[16]: Konce bývají smutné, ale myslím, že život měla spokojený a to je důležité :-)

18 Růža | E-mail | 30. března 2018 v 6:53 | Reagovat

Krásný příběh o kočičí kamarádce. :-) Máš na ni hezké vzpomínky. :-)

19 nauriel | E-mail | Web | 30. března 2018 v 22:30 | Reagovat

[18]: Děkuji. To rozhodně mám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama