Neviděli jste Bobíka? aneb příběh jednoho hafíka...

18. prosince 2011 v 21:44 | Lenka |  Co se jinam nevešlo

Když jsem u Ľuba viděla fotky pejsků, zastesklo se mi po tom mém. A jelikož letos 6. 6. by měl dvacáté narozeniny a taky jsem se o něm už několikrát zmínila, napadlo mě, že vám ho trošku přestavím... Snad to nebude vadit a komu ano, číst to přeci nemusí ;-)
Jak už jste asi uhodli, jmenoval se Bobík, ale já jsem mu tak nikdy neříkala. Vlastně Bobík byl jenom pro taťku. Většinou jsme mu říkali Bob, Bobas, mamka Bobásek a já Bobina. Jméno vymyslel brácha, protože byl u toho, když se stěňátko narodilo a prý to byl takový bobeček. Bráchovi bylo tenkrát osm, mě devět. Pejska jsme měli od sousedů. Jeho bába byla špic, máma byla říznutá asi s kokrem a kdo byl jeho táta, těžko říct...
Ten míč na fotce měl od mala a úplně ho zbožňoval a i když se o něj rád přetahoval, míč vydržel opravdu spoustu let, než dal kožu.

Pokus o umělecké foto. Na výletě kolem jablonecké přehrady na návštěvě u babičky. Bobásek byl nevychovaný rozmazlený zmetek (říkám to s maximální láskou). Neposlouchal, pokud nechtěl, byl šíleně, ale šíleně uštěkaný (což v bytě 2+1 s pěti dalšími sousedy v domě byl docela masakr, zejména pro ty sousedy) a taky byl pěkně mlsnej. Miloval, mrkev, hadovky (okurky, ne houby), z rohlíku jen ty bílý středy, nanukáč a ještě pár dobrůtek.

Následující dvě fotky jsou z pikniku, na který jsme chodili každé léto nad Jablonec do lesa. K obědu bylo kuřátko, což našemu mlsounovi dokonale vyhovovalo. Akorát my jsme to kuře měli i s chlebem. A po obídku malá rozcvička.

Z vodítka jsme ho moc nepouštěli, protože jak už jsem psala, když nechtěl, nepřišel a nechal se honit pěkně dlouho.

Na výletě do Besedických skal. Tam byl s náma taky několikrát. A nejlepší jeho zábava bylo trhání borůvek, ty měl moc rád.

Bobina měl samozřejmě i svého kamaráda, se kterým jsme každou sobotu a neděli chodili na procházky. Majitelem Astora byl můj kamarád a spolužák Míla (Ľubo, to je ten inženýr chemie ;-)).

Zase abych ho jenom nepomlouvala, musím uvést, že byl velmi tulivý, mazlivý, hravý, trpělivý a chytrý společník. Člověk měl pocit, že rozumněl každému slovu. Benajza (můj současný pes) je proti němu blbka (opět píšu s maximální láskou).

Když jsem tak procházela těch pár fotek, co mám v počítači, došlo mi, že tu nemám žádnou z jeho oblíbené činnosti. Tou bylo ležet na okně a vyhlížet co se děje venku. Pod oknem měl přistavenou židli a vždycky skočil na židli a šup na okno. Když šel někdo z rodiny domů, začal stěkat, utíkal ke dveřím, na okno, ke dveřím a stihnul to třeba třikrát a celou dobu řval. To nás s bráchou ničilo, protože kolem třetí hodiny reprízovali Eso, my jsme si nahrávali písničky přes mikrofon na kazeťák a ve většině je štěkání našeho miláčka :-D

Taky se s náma rád pral v peřině. Tady má ještě sežmoulanou tlamičku.

Bobina se dožil krásných třinácti let. O jeho konci se rozepisovat nebudu, bylo to moc smutný a už teď mám slzy v očích. Hezky spinkej, broučku...
 


Komentáře

1 Nenca | 18. prosince 2011 v 22:50 | Reagovat

Krásny príbeh,u vás sa mal ako vo vatičke. Tiež máme našu havku a veľa podobného si s ňou zažívame :)

2 dancasc | Web | 19. prosince 2011 v 8:48 | Reagovat

Byl to moc roztomilý pejsek a měl nádherný život. :-)

3 Hanneton | 19. prosince 2011 v 10:52 | Reagovat

Krásný psík, má takový lišácký pohled. Věřím, že tojeho smrt pro tebe i bratra byla velká ztráta, když s vámi vyrůstal.

4 nauriel | 19. prosince 2011 v 11:07 | Reagovat

[1]: No nevím, taky jsme mu dávali sodu. Ale bylo to naše zlatíčko, to zas jo :-)

[2]: Byl to fešák, to jo. A těch chlupů, co z něj lítalo.

[3]: Však on byl taky mazanej jak liška. Žádný malý blbec ;-) Já nevím jak brácha, ale já se přiznám, že mi dodnes hrozně chybí, a když si na něj vzpomenu, tak mám slzy v očích. On byl ke konci už moc nemocnej, a to já jsem rozhodla (i když to telefonické poradě s mámou), že ho odvezeme k veterináři uspat. Možná proto jsem se s tím ani po sedmi letech nesmířila a nevím, jesti se s tím někdy smířím :-(

5 Zuzka | 19. prosince 2011 v 11:27 | Reagovat

Já to docela obdivuju, takhle si otevírat rány-ale zase je hezké, takle ho poctit před vánoci vzpomínkou-kterou si rozhodně zaslouží. A chápu, že jsi se s jeho skonem nesmířila-já to mám stejně s naším kocourkem-ten nám odešel zrovna den před štědrým dnem:(

6 Eďa | 19. prosince 2011 v 11:29 | Reagovat

Bobík byl super. Máte na něj krásné vzpomínky a fotky, ty výlety musely být parádní. Taky si nedovedu představit, že Kofi jednou odejde, i když to vím... ale taky bych ji nenechala se zbytečně trápit. Je mi nanic už teď, jen když na to pomyslím, takže se ti vůbec nedivím, že máš na krajíčku pokaždé, co na něj vzpomeneš. Vždyť to byl další člen rodiny.

7 edwards.goldeneyes | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 13:25 | Reagovat

Lenicko, byl moc krasny. A musi ti opravdu hodne chybet. Ja prisla o 3 milovane kocourky. Jeden umrel brzy, tak to nejak prebolelo, ale na Reye nezapomenu nidky a taky mam ted slzy v ocich a vim presne jak se citis. Bylo to rychle, ale necekane a zadna sranda. No a u Leoska jsme to uz cekali, ale i tak to boli i po 4 letech. Ale je paradni, ze na tyhle tvorecky mame krasne vzpominky, ktere nam nikdo a nic nemuze vzit. A nekdo treba rekne, ze uz zadne zvire nechce, ja bych nemohla baz nich zit. A trpim, ze si nemuzu zadne poridit prave ted. Ale snad za rok a kousek bude i kocicka i pejsek

8 Nata | Web | 19. prosince 2011 v 13:40 | Reagovat

Veľmi pekný príbeh.Je zlatučký :-) ♥♥♥

9 Šavrda | Web | 19. prosince 2011 v 14:00 | Reagovat

Bobina byl překrásný pejsek. A moc ti děkuji za tyto fotky. Připomněly mi našeho pejska, který byl naprosto stejný jako váš Bobík! Akorát, že byl sněhově bílý. Jinak, když koukám na tvé fotky, jako bych tam viděla našeho Dedyka. Také byl děsně neposlušný, jak mohl, tak vždy zdrhal, ale měl nás moc rád a nás děti si dokázal ohlídat. Jak se někdo v okruhu deseti metrů přibližoval, pouštěl na něj hrůzu a okamžitě cenil zuby. Jinak to byl zlatíčko, on by nikoho nepokousal, jen zastrašoval. ;-) Moc dobře chápu, že je ti po něm stále smutno. Cítíme to stejně. :-(  ;-) Také na něj neustále vzpomínám. Je to krásné psaní Lení a překrásné fotečky. ;-) Líbí se mi úplně všechny, ale nádherná je ta třetí odspodu. ;-) Tam je vyloženě výstavní. ;-)

10 ľubo | 19. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

Ďakujem, Lenka za článok. Ten článok je písaný s veľkou láskou a úplne si viem predstaviť aj Tvoj smútok z jeho straty. Bobík bol nádherný, ja mám slabosť pre takéto chlpaté psy s nádherným pohľadom. A podľa článku to bola špecifická osoba, niečo ako naša Zivka. Naša Zivka má epilepsiu a na jar to bolo s ňou veľmi zlé, nevládala a mala príšerné záchvaty. Veterinár nám povedal, že je to s ňou vážne. A my sme sa rozhodli, že cez Veľkú noc bude s nami a potom ju pôjdeme dať uspať. Ale, ona sa pozviechala a vďaka liekom už nemá záchvaty. Veľmi by mi chýbala, ona bola môj vysnívaný psík. :-)

11 ľubo | 19. prosince 2011 v 14:21 | Reagovat

A aj Astor je nádherný. :-)

12 nauriel | 19. prosince 2011 v 20:48 | Reagovat

[5]: No, ono je to sice bolestné, ale mnohem víc je to láskyplné vzpomínání a milovaného společníka. Jinak to že jsem článek uveřejnila teď je spíš Ľubova zásluha ;-)

[6]: To byl. On miloval jízdu autem, to vždycky šílel radostí. A když jsme někam přijeli, žačal štěkat, aby všem oznámil náš příjezd. A výlety měl taky moc rád. Kofi je mlaďoch, tak tu bude ještě dlouho, i když je jasné, že její čas taky přijde, stejně jako každého :-(

[7]: Byl to fešák. Miloval česání na zádech. Já bych bez zvířete být nemohla. Proto jsme se pořídili hafinu, i když diametrálě odlišnou a posléze i kočku. Naši mají andulky (jedna k nám kdysi přiletěla, tak jsme koupili klec a už zůstala) a dva kocourky nalezence. Mamce se jich sželelo, když je viděla potloukat v sídlišti. Jednoho mají jako my Adélu a druhého od letošního léta. A jak to, že nemáš zvířátko? Co váš šneček? ???

[8]: Děkuji :-)

[9]: To byl. Oni tihle voříšci si jsou podobní. Jinak on jako mlaďoch byl skoro bílý, ale s věkem tmavnul. Jinak on byl spíš pes vítací, než hlídací :-D

[10]: Je fakt, že Bobásek byl osobnost. Jsem ráda, že Zivě léky zabírají. Ona je přeci jen mladá. Bobásek měl nemocné srdíčko, už nežral, nezvládal chodit, hrozně se motal, tak jen posedával, a to i venku a hodně spal. A když jsem zjistila, že ty neidentifikovatelné fleky na koberci je krev, kterou zvrací, volala jsem mamce. On bral léky, ale už to bylo na nic. Přeci jen byl za svůj život 4x pod narkózou kvůli odstranění zubního kamene, na který i přes čištění zoubků trpěl a čekalo ho to pomalu znovu a další narkozu by stejně už nezvládl :-(

[11]: Ľubo, na všech fotkách je jen Bobík ;-). Ale volala jsem s mamkou a ona mi nachystá nějaký fotky, takže udělám ještě jeden článek s fotkama když byl štěňátko a samozřejmě i s Astou ;-)

13 Mary | Web | 19. prosince 2011 v 22:00 | Reagovat

Bobík bol nádherný psík. Člen rodiny. 13 rokov je ale pekný vek, ale chápem Ťa, že je ho strata stále bolí. My sme mali tiež psa, ale dožil sa len 5 rokov. Mala močové kamene, bola na operácii, ale zase sa jej vrátili... Ja som bola malá, tak si to našťastie nepamätám. Odvtedy mám len mačky, mala som pár, ktoré odišli skoro, veľmi som za nimi plakala, tak Ťa chápem. Teraz ich mám veľa a neviem si život bez nich predstaviť. Raz dúfam, že v ďalej budúcnosti budem mať aj psíka. Článok je krásne spracovaný, mala som aj slzy na krajíčku, ja som proste zvierací človek. Teším sa aj na fotky súčasného psíka :-)

14 edwards.goldeneyes | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 23:42 | Reagovat

[12]: Sneka jsme vypustili na zahrade u nasich :-D Mamku se nebavilo o nej starat, kdyz jsme v Irsku. Ji staci dva kocouri :-D Tu v Irsku mame zelvaka. Mame ho, co jsme se s Radkem vzali. Takze to uz bude 8 let. Ale vis jak, nema to srst, tak to neni ono. I kdyz naseho Olinka hrozne milujeme. Je to nas milacek...

15 ľubo | 20. prosince 2011 v 17:34 | Reagovat

[12]: Tak to chápem, narkóza dokáže veľmi psíkom ublížiť.:( Tým, nechcem povedať, žeby sa nemala robiť.

Ja som si myslel, že je to len Bobík, ale akurát, tým, že pod fotkou, kde vyzerá najviac inak, bolo info o Astorovi. Tak som rozmýšľal, ktorý z nich to je.:) Bolo mi podozrivé, žeby bol Bobíkovi taký podobný. :-D  :-D

[14]: Áno, srsť je aj pre mňa dôležitý parameter pri výbere domáceho zvieratka. :-D  :-D

16 ľubo | 20. prosince 2011 v 17:34 | Reagovat

[12]: Som rád, že som prispel k tomu, aby si zverejnila tento článok.:)

17 jitacopi | Web | 21. prosince 2011 v 8:24 | Reagovat

Už jsem tady byla snad pětkrát, prohlédla jsem fotky, ale nikdy jsem nestihla přečíst text. Fotečky Bobíka jsou úžasné a dala jsi k nim moc pěkný komentář. Jojo, domácí zvířátka jsou naši miláčci. To štěkání znám. Náš Neo také ňafe za každé okolnosti, ještě, že už bydlíme v domě, ale někdy toho máme také plné zuby. Že bych připravila i já článek o našem pejskovi? :-?

18 nauriel | 21. prosince 2011 v 9:16 | Reagovat

[13]: Koukám, že každý má doma nějakého miláčka. Někdo je spíš typ pes, někdo kočka. Já mám naši Adélku ráda, ale pes je pes, sedí mi líp. Tak doufám, že jednou nějaký hafík zakotví i u vás a tentokráte zdravý jako řípa :-) NO a vaše kočičky jsou kouzelné, to věřím, že si bez nich život neumíš představit :-)

[14]: Jo to znám. V Ústí takhle vypouštěli na kopci džungaráky, co se jim přemnožili a pak byl zamořený celý kopec :-D No jo, stran želvy je to fakt, chlupy jsou chlupy 8-)

[15]: On musel kvůli těm zubům. Jednou jsme to nevychytali a měl zánět i v dásních a nemohl moc žrát. On na ty zuby trpěl, a to jsme čistili jak draci. On miloval tu pastu, takže když jsme dočistili, mohl si za odměnu olízat kartáček :-D

[17]: No jo, tentokrát jsem to s textem trochu přehnala :-D Ještě, že Beniie je antištěkací pes. Miláčci to jsou, článek o tom vašem udělej, aspoň si uděláme představu co kdo doma má ;-)

19 Jadvinka | 21. prosince 2011 v 10:51 | Reagovat

Leni to byl hezký,ale smutný příběh.Ale nějak to k tomuto času patří-vzpomínání na ty které jsme milovali a nemusí to být jen lidé.Nám umřel náš pudlíček Dastýnek před necelými dvěma měsíci a tak je to čerstvé :-(.Spinká tam před domem v zahradě mezi stromama a vidí na nás a my na něj.Byl to náš veliký kamarád a dá se číct,že člen rodiny protože téměř 19 let žil,cestoval s náma všude na dovči,na návštěvy i na výlety.Je tu bez něj divně -prázdno.Dodnes když jdu pro něco do skříně u které měl pelíšek dávám pozor ať na něj nešlápnu je to zvláštní,ale stále jeho přítomnost cítím.Rozcinká se korálkový závěs do jídelny a mně prolétne hlavou-aha už jde -cítí masíčko :-( .Taky ho máme na filmech i na fotkách,ale ještě nejsme dost silní si to pustit.Budou letos tiché Vánoce ....

20 nauriel | 22. prosince 2011 v 9:38 | Reagovat

[19]: Tak to mě moc mrzí. Devatenáct roků je krásný věk a určitě si to s váma skvěle užil. Tak hodně síly...

21 Elea | Web | 22. prosince 2011 v 12:14 | Reagovat

Jejda úplně jsem zapomenula napsat komentík :-(. Moc pěkný příběh a Bobík byl milý pejsek. Jde vidět, že jste ho měli všichni moc rádi a měl u vás spokojený život což je to nej co může pejska potkat ;-)

22 nauriel | 22. prosince 2011 v 13:02 | Reagovat

[21]: To nic, mě se to taky stává ;-) Těší mě, že se Bobásek líbil :-)

23 Mária | 27. prosince 2011 v 12:59 | Reagovat

Mne sa podarilo tento článok nejako prehliadnúť. Ani som vášho psíka nepoznala a už pozerám na pc cez slzy. Tak krásne o ňom píšeš :-) Dopriali ste mu skvelý život. A on sa vám postaral o kopu nádherných spomienok. :-)

24 nauriel | 27. prosince 2011 v 18:20 | Reagovat

[23]: Já taky občas něco přehlídnu. Rozplakat jsem Tě nechtěla, ale jsem ráda, že si myslíš, že jsme si byli na obě strany prospěšní, protože to tak opravdu bylo :-)

25 Mária | 30. prosince 2011 v 15:28 | Reagovat

[24]: To ja plačem často, mňa rozplače aj animovaná rozprávka, plakala som pri Shrekovi alebo Medvedích bratoch to je naozaj nádherný príbeh. :-)

26 nauriel | 30. prosince 2011 v 17:41 | Reagovat

[25]: No je fakt, že já taky brečím u kdečeho :-D. Jsem takový dojímací typ ;-)

27 Mária | 4. ledna 2012 v 16:54 | Reagovat

[26]: Tak to sme na tom stejne :-)

28 Icy | 28. března 2012 v 18:50 | Reagovat

To je smutný já mám taky pejska čivavu a jmenuje se Bobík ;-)

29 nauriel | 29. března 2012 v 17:44 | Reagovat

[28]: Každý konec je smutný. Přeji Tvému Bobíkovi dlouhý a spokojený život :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama